Nikdy neříkej nikdy-1.díl..
16. září 2012 v 12:19
|
Nikdy neříkej nikdy
"Ale co když se mi tam nebude líbit..Co když tam nebude nikdo z loňska,co tam pak budu dělat mami??"seděli jsme s mámou na koberci u rozbaleného kufru..Jmenuji se Veronika a je mi 13.
Už třetím rokem jsem jela na tábor s mojí oblíbenou organizací.
Byli tam skvělý vedoucí a už jsem tam pár kamarádů znala."Ale Niko,nebuď na pochybách,bude to tam určitě zase tak skvělé jako jindy.."ujistila mě mamka.Pomalu ze mě obavy začaly opadat.I přesto jsem ale byla nabyta dojmu,že se stane něco mimořádného..Přišel den odjezdu a rodiče mě odvezli k autobusu,kterým jsme každý rok jezdili..
Rozhlížela jsem se po parkovišti,ale nikde jsem neviděla ani jednu s mých nejlepších kamarádek..
No asi dorazí autem přímo do tábora.
Nastoupila jsem do autobusu plném kluků..Asi tři byli mého věku..Už jsem je znala,ale asi si mě nepamatovali..Zbytek byli noví táborníci a těm mohlo být tak 11-12..Už jsem ztrácela naději,že se mnou pojede nějaká normální kamarádka,když se najednou otevřeli dveře,a mezi sedadly se objevila Eliška..Ta,se kterou jsem celých 14 dní loni sdílela chatku..Spadl mi kámen ze srdce..hned mě poznala a sedla si vedle mě..Povídali jsme si a smáli se..Ani jsem si nevšimla,jak rychle ubíhá cesta.Už jsme byli skoro na místě..Přijížděli jsme k naší táborové základně a to,co jsem uviděla z okna,ve mně vyvolalo záchvat radosti..
Vítám vás !! :))
16. září 2012 v 11:48 | Pajka
Ahoj,jmenuju se Pavlína a budu se podepisovat jako Pajka..(jo,je to divný,to říkejte kámošce)..:D Tento blog jsem založila pro moje příběhy.
Moc ráda píšu a chtěla bych znát vaše názory,jestli má moje psaní vůbec nějakou cenu.
Takže budu ráda když zanecháte komentář.. :))
Nové kapitoly se budu snažit zasílat co v nejkratších intervalech,pokud bude možno..
Takže zatím ahoj :)
Vaše Pajka..